Musím hned na úvod přibrzdit, název článku je provokující až dost a je třeba postupovat od jednodušších záležitostí k těm složitějším, přesně podle J.A.Komenského.
Začněme obyčejnou plichtou známou ze sportu. Prostě soupeři se nedohodli, kdo vlastně zvítězil a tak se zápas prodlužuje nebo se pořádají samostatné nájezdy, někdy dokonce rozhoduje i los. Plichta v politice se nám zjevila při nedávném, v pořadí druhém hlasování o nedůvěře vládě. Výsledek 85 pro a 85 proti je jasně nerozhodné hlasování, takže i nadále budeme v zajetí nespokojenosti, protestů, hospodských debat, plýtvání penězi a dalších potíží, které jen naši už tak křehkou demokracii oslabují. V politice ovšem neexistují samostatné nájezdy nebo losování a tak nerozhodný výsledek zůstane nerozhodným výsledkem na další, neznámé a neodhadnutelné období. Většině obyvatel Česka je to asi „šuma fuk,“ a tak se budou dále pořádat demonstrace s pochybným výsledkem. Protesty formou demonstrace, ale i jiné formy nespokojenosti totiž musí mít nějakou „vnitřní“ podporu a tak když určitá část poslanců pouze využívá výhod poslaneckého mandátu a neprosazuje přání a názory svých voličů, je to o ničem a plichta potrvá i nadále. Od oslabování demokratického režimu je již jen malý krůček k režimu totalitnímu. Mám tísnivý dojem, že skutečně k totalitnímu režimu spějeme. Snažil jsem se alespoň trochu prostudovat a pochopit Ústavu České republiky, ale protože nemám právnické vzdělání, úplně jsem vyhořel a naše Ústava je mi bohužel i nadále „španělskou vesnicí.“ Není asi od věci připomenout nedávný výrok jednoho ze známějších právníků, který prohlásil, že vzhledem k rozsáhlosti, nesrozumitelnosti a častým chybám se v našem právním systému i on sám velmi obtížně orientuje. Jinými slovy, pokud získáte výborného právníka jako obhájce u soudu, dokáže vás při troše šikovnosti „vysekat“ i z vraždy. Samozřejmě přeháním, jenom připomínám, že i neprůhledný právní systém státu je zrnkem písku v demokratickém soukolí země. Mé chabé znalosti Ústavy ČR mi naznačují, že když si prezident republiky vybere odpovědně a pochopitelně i chytře člověka, kterého pověří sestavením vlády, má v podstatě vyhráno a pokud se nedopustí velezrady nebo jiného činu, který dokládá možnost zbavení funkce prezidenta, může dál vyžívat svých pravomocí, o jejichž výhodách jsem doposud pochyboval. Ono těch pravomocí není tak málo, jak se někdy ve veřejnosti kritizuje. Když se nad tím trochu zamyslíme, zjistíme, že by se pravomoci prezidenta ČR měly spíše oslabit. Jen připomínám a zdůrazňuji, že nemluvím o konkrétní osobě prezidenta, jen se mi zdá Ústava ČR při své složitosti lehce nedokonalá. Vetuje-li prezident republiky nějaký zákon, který vznikl v Poslanecké sněmovně a prošel i Senátem, není vůbec složité toto veto přehlasovat. Prezidentovi republiky navíc může být jedno, že jeho veto bude nebo bylo přehlasováno. Zákony jemu předkládané k podpisu jsou mnohdy obyčejným paskvilem a navíc prezident má přece svého spolehlivého předsedu vlády, který už to ostatní zařídí, ne? Svoji úvahu doplním ještě ukázkou jednoduchých „kupeckých počtů.“ Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, jednoduchým výpočtem můžeme dospět k výsledku, že totiž každý z poslanců má nebo by měl zastupovat přání a názory 50000 občanů ČR (včetně kojenců a batolat). Takže dalším výpočtem lze zjistit, že protestní demonstrace by měly mít účast alespoň milion občanů a pokud by poslanci plnili beze zbytku svá pověření, v pohodě by nahradili těch 16 chybějících hlasů pro vyslovení nedůvěry současné vládě. Bohužel, jenom a jenom teorie, zdá se totiž, že poslanci již nezastupují zájmy svých voličů, ale pouze zájmy svého poslaneckého klubu nebo zájmy lobbistů, úplatkářů a jak už jsem naznačil zájmy totalitního vedení republiky. Svoji úlohu v Poslanecké sněmovně plní téměř bez chyb pouze opoziční poslanci. Ti totiž jsou vždy a bez výjimek proti jakýmkoliv návrhům, názorům nebo postupům vládnoucí strany nebo vládnoucí koalice. Platí to i naopak.
