‚Když dva dělají totéž, není to totéž,‘ praví stará moudrost, ale je s podivem, že nadpis tohoto příspěvku není tak úplně v souladu s úvodními slovíčky. Trochu zvláštní, řeknete si pravděpodobně. Hned uvedu věci na správnou míru.
Jako začátečník v oboru „dospělák“ jsem zažil sametovou revoluci v roce 1989, doprovázenou masivními demonstracemi a jako mírně pokročilý zažívám v současnosti podobně masivní demonstrace. Příčina obou těchto demonstračních období je hodně podobná, prostě občané Česka se naštvali a vyrazili do ulic. Tedy v těchto dvou případech dělali a dělají občané v podstatě totéž, jenomže…..ano dodám, že to teď není totéž jako v listopadu 1989. Potvrzuje se tedy pravdivost oné moudrosti v úvodu příspěvku. Proč? Na takovou otázku je jednoduchá odpověď. Obě popisované události jsou navenek v podstatě téměř totožné, bohužel k úspěchu současných protestů chybí důležitá okolnost. V listopadu 1989 se naštvali nejen občané, ale i skryté postavy, které měly mnohokrát co do činění s tehdejší vládnoucí stranou. Příkladem budiž pozdější prezident pan Václav Havel. On, ale i mnoho dalších měli skutečně důvod se naštvat a shodou okolností jejich důvody k protestu se shodovaly s důvody ostatních občanů. Právě tato skupina disidentů, ale i ostatních pronásledovaných měla přístup k některým členům tehdy vládnoucí třídy, znali jejich praktiky, možnosti a způsoby ovládání těch, kteří „nedrželi hubu a krok.“ Jen proto měla listopadová, sametová revoluce úspěch. To, že se situace po listopadu 1989 nevyvíjela a nevyvíjí podle tehdejších představ národa je něco jiného. Chci vysvětlit, proč současné protesty nemají ani tu nejmenší šanci na úspěch, kterým by mělo být spravedlivé soudnictví a výměna na postu předsedy vlády ČR. Je to tak jednoduché, až z toho mrazí. Zákulisí obou demonstračních protestů je tak děsivě rozdílné, že úspěch současných protestů je téměř vyloučený. V roce 1989 byla důležitá právě ta zákulisní činnost odpůrců tehdejšího režimu. V současnosti taková činnost není, protože vláda, obě parlamentní komory i ostatní instituce odpovědné za současný nepříznivý stav jsou cíleně tak odtržené od obyčejných občanů, že byla v podstatě mezi vládnoucí třídou a ostatními občany vytvořena neprostupná zeď, připomínající historickou zeď dělící Německo na dva propastně rozdílné státy. Dnes chybí ta skrytá, dalo by se říci partyzánská skupina odpůrců současného vedení ČR. Proto jsou současné demonstrace k ničemu, nic nebude vyřešeno a bohužel se nic nezmění. Někdo může moji poslední větu nazvat negativním přístupem, ale vidíte v dnešním Česku i v ostatním světě něco přínosného, rozumného, uklidňujícího nebo dokonce pokrokového? Jistě, jsou takové činnosti zasluhující pochvalu a podporu, ale je jich žalostně málo. V mém produktivním věku jsem se zabýval programováním, takže jsem zažil to co možná většina mých tehdejších kolegů. Postup, kdy se vám podaří zacyklit program, což znamená, že software jede pořád dokola a je problém to cyklení zastavit je stresující. Pokud v tom cyklu máte nějakou hodnotu, která se průběhem cyklu mění, je to katastrofa. Problém prezidenta republiky nebo problém předsedy vlády o soudnictví ani nemluvě je právě teď zacyklený. Znamená to, že se řeší demonstracemi stále dokola jen to stejné a ostatní stejně závažné problémy našeho státu, jaksi upadají do zapomnění o jejich řešení ani nemluvě. Jenomže bohužel ty neřešené problémy mohou stále narůstat a kam to může pokračovat raději ani nebudu uvádět.
Je ta naše republika teď nějak špatně naprogramovaná. Škoda.
Poznámka: Téma tohoto příspěvku považuji za natolik důležité, že jsem zde uvedl článek, který jsem původně publikoval na mém osobním blogu včera 11.6.2019. Zdůrazňuji, že jsem autorem, nejedná se tedy o převzaté dílo někoho jiného. Neuvádím ani adresu mého blogu, abych nebyl napaden za reklamu nebo jiné nesprávné počínání.
