Koronavirus je nabídka. Můžeme se změnit, máme skutečný společný zájem
Toto je název komentáře pana Martina Fendrycha uveřejněného dnes 11.3.2020 na webu aktuálně.cz. Pan Fendrych je dlouhodobě mým „oblíbencem“ a v jednom ze svých článků jsem ho nazval „lakýrníkem na růžovo,“ pro jeho neutuchající pohled na jím komentované situace, přes růžové brýle. Odtud podivný název mého příspěvku. Mohu ujistit pana komentátora, že koronavirus rozhodně není nabídka, ale pouhopouhá nezodpovědnost kohosi zodpovědného za zanedbání pozornosti v situaci, kdy koronavirus z počátku pouze pohrozil a následně za neschopnost zamezit jeho šíření, když se výhrůžka začala naplňovat. Je zcela nepodstatné je-li na vině jakási jeskyně s netopýry nebo únik viru z laboratoře, ať už náhodný nebo úmyslný. Ano, i tak se dá spekulovat k celé kauze ‚koronavirus.‘ Jeden postřeh je v článku pana Fendrycha určitě správný. Je to fakt, že máme my všichni opravdu skutečný zájem tu invazi viru přežít. Je také pravda, že bychom si měli všichni vzájemně v této situaci pomáhat. Jenomže proč „v této situaci“ ?! Pomáhat bychom si měli vzájemně i v docela ‚mírumilovných‘ situacích, ne? Bohužel ani nájezd takového zla jako je koronavirus nás nemůže změnit a zcela určitě nezmění. Jistě je pravdou, že celé vedení našeho státu je nyní závislé na radách opravdových odborníků, ale o to právě jde. Největší a nejpravdivější slovo mají dnes odborníci, to je bez diskuze, jen to zakládá na možnosti použít výmluvu, pokud se něco pokazí. Tady nastupuje známé vysvětlující vyjádření typu: „Já nic, já muzikant.“ (To oni, ti odborníci, nám blbě poradili.) V důsledku opatření proti šíření viru se objevují i „nadšenci“ hovořící o „trochu silnější chřipce“ a vládě vytýkají ta omezení a nejvíce právě ta, která přináší omezení výdělků některých z nás. Nedivím se, pro některé mohou být současná, omezující opatření i likvidační, ale to se opravdu nedá nic dělat. Nechci tento příspěvek natahovat do obvyklé délky, bylo už dost napsaných písmenek k boji proti koronaviru. Jen ještě upozorním na situaci, kdy ta pandemie bude zažehnána. Vše se vrátí do obvyklých kolejí, tedy k honbě za penězi a na koronavirus velmi rychle všichni zapomeneme.
Tak na závěr jen přání, abychom to všechno ustáli „bez ztráty květinky.“
