Reklama
 
Blog | Zdeněk Pilný

politická tragikomedie

Dnešní fotografie na internetu mě málem až dojala. Běžně se mi nestává, aby se na mě z fotografie usmívali dva politici při podání rukou a ještě ke všemu na místě, které samo o sobě je výjimečné. Jakže?! Vy nevíte, že se sešel americký prezident s vládcem Severní Koreje v demilitarizovaném pásmu mezi severem a jihem,  a ohromně si rozuměli?

Pokud o tom nic nevíte, patříte ke šťastnější části lidstva, které je všechno dění mimo piva, grilování a peněz jaksi úplně fuk. Poslední roky mě tato pasivita Čechů trochu štvala, ale postupně docházím k názoru, že vlastně dělají dobře, protože politiku stejně nemohou ovlivnit, takže co by si dělali „nervy“, že? Pokud jde o to podání rukou, mě osobně se líbí při setkání politiků více buddhistická úklona se současným sepnutím rukou na hrudi. Vyjadřuje to vzájemnou pokoru. Mám takový pocit, že při podání rukou může některý z aktérů polechtat protějšek prostředníčkem dlaně a naznačit mu tím, že: „buď v klidu, mám to pod kontrolou.“ Je možné ještě uvažovat o pokloně japonské, jenomže Japonci prohráli v roce 1945 válku a tak ta jejich poklona v podstatě nenaznačuje nic pozitivního. A o to jde. Japonci před druhou světovou válkou utlačovali obyvatele na sousedním korejském poloostrově. Prohra ve válce je stála nadvládu nad Koreou a zdálo by se možná, že tím je všechno v pořádku. Kdepak, myslíte chybně, vítězové války, tedy USA a SSSR si rozdělili Koreu na dvě části a průšvih, trvající dodnes byl na světě. Ptám se: jakým právem si vítězové války s Japonskem rozdělili korejský poloostrov nebo poražené Německo? To jsme tehdy žili ve středověku, kdy se uplatňovalo právo na válečnou kořist? To, že se nyní americký prezident přátelí s Kim-čong-unem znamená, že Spojené státy mají zájem ovládat KLDR, když už ovládají Koreu Jižní? Vždyť tam není nafta ani jiné strategické suroviny. Nebo snad mají Spojené státy strach z jaderného arzenálu KLDR? A co druhý vítěz japonské války SSSR, vlastně teď už jen Rusko? Proč jen pasivně přihlížejí? No, ono to přihlížení až tak pasivní, od konce druhé světové války rozhodně není, připomeňme si Maďarsko, invazi do ČSSR, nebo nejnověji anexi Krymu a navazující konflikt na Ukrajině, takže žádné pasivní očekávání. Úplně zřetelně vidím pozadí té fotografie dvou státníků podávajících si ruce, což by mělo být přátelským gestem. Okolo hromada bodyguardů, jediný fotograf s pistolí u hlavy a podíváte-li se pozorně, všimnete si i napětí a respektu nebo spíše obav ve výrazu obou státníků. Přihlédneme-li k současnému dění mezi Spojenými státky a Severní Koreou, jmenujme alespoň sankce proti KLDR a v opaku jaderné zkoušky na severu Koreje, lze jen velice těžko prohlašovat chování pana Trumpa a Kim-čong.una za přátelské. To je zřetelná komedie, která bohužel může mít tragické následky. Jak daleko byl válečný konflikt v roce 1961 při umístění raket na Kubě? A jak daleko je dnes při sporech USA a Íránu? Stačí příkaz jediného člověka nebo ono pověstné červené tlačítko? Snad raději půjdu na grilovačku k přátelům, dám si pivo a budu v klidu.(?).

Reklama