Reklama
 
Blog | Zdeněk Pilný

duha nad Prahou

Vstoupím-li na cizí pozemek, který hlídá některý z ‚bojových‘ psů, mám asi ‚smolíka.‘ Vstoupím-li do lví klece, životní pojištění nemaje, jsem obyčejný a nezodpovědný riskér. Nedám-li přednost ženě ve dveřích a uvidí to novodobý Guth-Jarkovský, tedy pan Špaček, pomyslí si o mně své. Ve všech, a v mnoha dalších případech, se jedná o docela obyčejnou provokaci. Nechám-li stokilového boxera nahlédnout na můj vztyčený prostředníček, hazarduji se svým zdravím. Vyvěsím-li na svém domě nebo na radnici nebo na městském úřadě tibetskou vlajku, jde i zde o provokaci a vzápětí mám za zadkem Číňana s hrozivě vztyčeným tentokrát ukazováčkem.

 

Prohlásí-li vrcholný politik, že ho lidé do půl těla pohoršují, má z pohledu pana Špačka pravdu, ale prohlásí-li současně, že duhová vlajka nad Magistrátem hl.m.Prahy mu připomíná Matějskou pouť, plete si tento politik pouťovou zábavu s kolotoči a jinými atrakcemi s projevem politické vůle a protestem proti některé nepěkné situaci jako je třeba nerovná právní situace občanské menšiny homosexuálů a ostatních z řady vybočujících lidiček. Bohužel i současná, v pořadí již devátá akce Prague Pride je jakousi provokací, která nemá šanci uspět, podobně jako neuspěly protestní akce za spravedlivé soudnictví a proti předsedovi vlády. Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že v podstatě jakákoliv akce je provokací a přesně podle newtonova zákona vzbudí reakci. Když vynechám úsměvné výroky o vlivu zrušení vepřína v Letech u Písku na cenu vepřového masa, chtělo by to asi všechny akce nějakým rozumným způsobem regulovat. Současná Prague Pride je rájem pro obchodníky, bohužel i pro některé občany, kterým vadí v podstatě cokoliv co se týká jakékoliv menšiny a pokud uvážíme neúdernost takové akce jako je tato pro podporu LGBT menšin, je otázkou proč takové akce pořádat. Pro propastnou většinu pochodujících za práva LGBT je to vítaná příležitost zviditelnit se, stačí se podívat na některé snímky z pochodu a uvidíte všelijak se pitvořící jedince, kteří snad ani nemají tušení, o co doopravdy jde. Nikde ve světě, kde příslušníci této menšiny trpí pronásledováním, se neleknou pražského průvodu a nezakážou pronásledování a mnohdy i mučení homosexuálních a jiných, z běžné praxe vybočujících jedinců. Naopak u nás v Česku by bylo zapotřebí zamyslet se nad  dlouhotrvající téměř padesátiprocentní rozvodovostí klasických manželských párů a nevyzdvihovat vliv běžné rodiny nad ostatní možnosti. V rozvedených manželstvích nebo také v dětských domovech převážná většina dětí trpí a následky asi všichni známe. Proč tedy nepovolit homosexuálním svazkům adopci dětí a ostatně i všechna práva, kterými disponují páry heterosexuální? Je někde prokázáno, že děti vychovávané dvěma otci nebo dvěmi matkami jsou na tom psychicky i jinak hůře, než děti ve střídavé péči rozvedených rodičů? Proč mi lékaři nepodají informace o zdravotním stavu přítele nebo přítelkyně při nehodě nebo zranění? Ano, jsou vázáni lékařským tajemstvím, ale to neplatí při vážných situacích a ‚normální‘ jedinci, tedy heterosexuálové ty informace dostávají. Jsou i jiná nevysvětlitelná a hlavně zbytečná omezení menšiny LGBT. Zamysleme se nad tím a dejme jim ta práva, jsou to také lidé jako my ostatní, ne?

Reklama